Jméno: Karel Hälbig, DiS.
Vyučovaný obor:
hra na klavír, klavírní korepetice na HO a TO
Vzdělání a praxe:
státní konzervatoř Praha, obor hra na klavír
pedagogické zkušenosti již od 16ti let
Délka praxe v ZUŠ Sedlčany: od r. 2021
E-mail: halbig@zus-sedlcany.cz
Vyučovací dny: pondělí – pátek
Napsal o sobě:
„Vyrůstal jsem v hudební rodině a mojí největší motivací byl dědeček, který se hudbou živil. Klavír mě začal zajímat velice brzy a mou první učitelkou byla má babička, výborná klavíristka, která se mi v tomto směru věnovala zhruba od mých čtyř let. Ve třetí třídě základní školy jsem začal docházet do ZUŠ Ilji Hurníka v Praze k paní Heleně Votýpkové.
Má studia dále pokračovala na Pražské konzervatoři, kam jsem byl přijat do třídy Milana Langera. Dvakrát jsem v té době podnikl cestu do Spojených států amerických na studijní pobyty na univerzitách v Clevelandu a La Sierra. S nástupem na konzervatoř jsem se rovněž stal korepetitorem folklorního souboru Rosénka při Dejvickém divadle v Praze. Zde se rozvinula má záliba v klavírní improvizaci. Dále jsem během studií začal svou pedagogickou praxi v Kulturním centru Prahy 5, kde bylo možné vyučovat i bez ukončení konzervatoře a mohl jsem tedy začít sbírat pedagogické zkušenosti už od svých 16 let, což bylo pro moje budoucí povolání obrovským přínosem. Ke konci studia klavíru na Pražské konzervatoři jsem se rozhodl zkusit přibrat druhý obor, klasický zpěv. Přijímací zkoušky dopadly dobře, a tak jsem nastoupil do třídy Jiřího Kotouče. Díky studiu zpěvu jsem si mohl rozšířit hudební zkušenosti i o pěvecká vystoupení. Mezi největší zážitky z tohoto odvětví patří například pravidelná účast ve sboru Českého národního symfonického orchestru. Mohl jsem tak zažít třeba pražskou O2 Arénu z pódia, s Andreou Bocellim. V posledním ročníku konzervatoře jsem nastoupil jako učitel hry na klavír na ZUŠ Jana Hanuše, kam jsem byl doporučen profesorkou metodiky hry na klavír, která na zmíněné ZUŠ byla vedoucí klavírního oddělení.
Po absolvování v oboru hra na klavír jsem se rozhodl rozšířit si obzory mimo hudební obor a studium zpěvu jsem kombinoval se studiem fyziky na jaderné fakultě ČVUT. Rozhodl jsem se tak kvůli svému koníčku – astronomii. Během studií hudby jsem navštěvoval dvouletý astronomický kurz tehdejšího Planetária a hvězdárny Hlavního města Prahy, dnešního „Planetum“. Po jeho absolvování jsem pracoval jako demonstrátor (člověk, co provádí a pracuje s dalekohledy) na Štefánikově hvězdárně v Praze na Petříně.
Stejně jako všechny, i mě zasáhla doba covidová a kombinace distanční výuky svých žáků a distančního studia na jaderné fakultě bez předchozího vzdělání na gymnáziu bylo nadále nemožné. Bohužel jsem tedy musel svá studia ukončit a věnovat se své práci.
Věřím, že jsem člověk, co se snaží vidět sklenice poloplné a ne poloprázdné, a tak jsem covidu i vděčný za to, že jsem se mohl na chvíli zastavit a poněkud přeplněný život ustálit a učit se novým věcem. Začal jsem se věnovat hře na varhany a stal jsem se varhaníkem v kostele sv. Václava v Praze v Nuslích.
Oženil jsem se, narodila se mi dcera a odstěhoval jsem se do Sedlčan. Život ve zdejším prostředí je mi velice blízký a vidím smysl své práce. Též ve zdejší farnosti uvítali můj zájem o varhany a v Sedlčanech působím i jako varhaník v kostele sv. Martina.
Jako své zásady v přístupu ke svým žákům bych jmenoval především snahu o empatii – každý člověk je jiný a mým cílem je co nejlépe ho pochopit, poznávat nové způsoby předávání umění dětem, zároveň však nezapomínat na tradici a kvalitu, kterou se snažím u všech svých žáků vyžadovat. Každý je totiž schopen hrát kvalitně a hudbě rozumět, když o to má zájem.“
